Naší cestu na menšího sourozence  nejvyššího vrcholu české části Šumavy -  horu Bobík zahájíme na náměstí horského městečka Volary, založeném na Zlaté stezce při Volarském potoce ke konci 13.století.  Osídlenci byli hlavně Němci z Bavor a město žilo zejména z provozu na Zlaté stezce – provozováním soumarských povozů a s tím souvisejících poskytovaných služeb hostinských a kovářských a mimo to i z chovu dobytka. V 16.století se ve městě usadili chovatelé skotu z Tyrol a Štýrska, po nichž se do dnešních časů dochovaly ve Volarech a okolí roubené usedlosti alpského stylu. Chov dobytka ve Volarech má více než 400letou tradici a vděčí jí i svému názvu, jelikož chovatelům dobytka se říkávalo „volaři“.

Z náměstí se vydáme ke kostelu sv. Kateřiny, který byl v 18.století několikrát těžce poškozen požáry způsobených bleskem a pokračujeme po červené značce směrem na Mlynářovice po asfaltové silničce. Před sebou již zahlédneme cíl naší cesty – horu Bobík. Asi po 1 km chůze nás červená značka odvádí vlevo na kamenitou cestu mezi horskými pastvinami na nichž můžeme vidět tzv. volarské seníky  a po několika stech metrech se mění v  pěšinu s mírným stoupáním vedoucím do lesa. Přibližně po 3 kilometrech se dostaneme k plotu obory. Ta má rozlohu cca 2300 ha a chová se v ní jelení zvěř, kvůli níž není vstup do obory dovolen v době od 1. – 30.6. a od 1.9. – 31.10.  Po žebříku překonáme plot obory ( což je asi nejnáročnější část trasy) a smíšeným lesem stoupáme k rozcestí, kde pokračujeme vpravo stále po červené značce lesní cestou až k vrcholu Boubína v nadmořské výšce 1264 m. Výhled po trase je značně omezen díky vzrostlým stromům a tak máme jen málo možností se rozhlédnout po kraji, což platí i o samotném vrcholu Bobíku. Na rozdíl od frekventovaného Boubínu, je ale vycházka na Bobík  krásným výletem bez davů turistů, které potkáte opravdu jen zcela vyjímečně.

            Po zdolání vrcholu Bobíku, po krátkém odpočinku a svačince ( kterou si musíme vzít sebou, neboť po cestě není možnost si nic koupit) se vrátíme po stejné cestě zpět na rozcestí, kde odbočíme doprava po červené značce a přibližně po 2 kilometrovém klesání přijdeme na rozcestí červené a modré značky. My budeme pokračovat vlevo po modré značce cestou lesem až opět překonáme plot Boubínské obory a cesta nás dovede krásným smíšeným lesem k rozcestí U Obrázku, pojmenovaného podle malého obrázku pověšeného na stromě, vedle něhož stojí křížek a malá kamenná boží muka. Pokračujeme dál po modré, po levé straně míjíme Zátoňskou horu ( 1033 m.n.m.) a doputujeme do železniční stanice Zátoň, odkud se vláčkem dostaneme zpět do Volar, kde jsme svoje přibližně 12 km  putování s převýšením přes 500 m před několika hodinami započali.