Oblý masiv hory Boubín má svůj  rulový vrchol nejvýše  z celého  vnitrozemí Čech. Proto také naši dnešní trasu bude  provázet ještě několik nej , tak jak si Boubín určitě zaslouží, nejen proto, že byl již v dávných dobách místem kde sídlil kmen Markomanů a že patří k horám opředeným legendami - třeba o spícím svatováclavském vojsku v jeho nitru, a zahaleným tajemstvími ukrytých pokladů.

         Na nejznámější horu české části Šumavy se vydáme z Kubovy Huti, původně sklářské osady  založené v r.1728 pojmenované po hejtmanovi Gubovi z vimperského zámku. Kubovka je svou nadmořskou výškou 996 m nejvýše položenou železniční stanicí v Čechách. Po modře značené turistické stezce se vydáme k vrcholu Boubína ne příliš náročným terénem i když nás čeká celkové převýšení kolem 370 metrů. Asi po 2 km doputujeme na skálu zvanou Srní hlava, odkud se nám nabídne rozhled po šumavských horách. Dále po modré se dostaneme k Johnovu kameni, který stojí na rozmezí tří polesí – Zátoň, Kubova Huť a Včelná. Byl postaven na počest schwarzenberskému  lesmistru  Josefu Johnovi, jemuž se připisují zásluhy na vzniku boubínského pralesa.Od Johnova kamene stoupáme k rozcestníku trasy modré, červené a žluté a pak již jen několik desítek metrů nám zbývá k samotnému vrcholu Boubína, na němž je žulový obelisk s nápisem Kardinál Friedrich Fürst von Schwarzenberg 3.8.1867. Pan Kardinál vyšlapal Boubín, což byla výjimečná událost stojící za to vytesat jí na věčnou paměť do kamene.

Od roku 2005 je na vrcholu nově otevřená dřevěná rozhledna, nabízející znamenitý rozhled na celé panorama Šumavy na jedné straně a do nitra Čech na straně druhé. Bohužel musím se při této příležitosti zmínit o spíše negativním přínosu vybudované rozhledny na Boubíně. Tam kde dlouhé roky vedla na vrchol úzká pěšina mezi stromy, je dnes lidmi vyšlapaná dálnice šířky tří i čtyřmetrové, rostliny zadupané do země, stromy mají obnažené a narušené kořeny. Tam kde po deštích se vytvoří kaluže nebo zůstává bláto, jsou vytvářeny další a další pěšiny stále více mimo značenou trasu. Po cestě na Boubín jste dříve potkávali sem tam skupinky turistů a bylo to příjemná vycházka. Dnes jsou to stovky a stovky lidí před vámi, za vámi, proti vám. Kdo znával trasy na Boubín před rokem 2005 a půjde tam nyní, neuvěří. Jsem přesvědčený, že tohle si Boubín určitě nezasloužil.

         Z Boubína sestoupíme po modré značce k rozcestí zvaném Na Křížkách. Odtud po zelené značce okolo bývalého loveckého zámečku dojdeme až k naučné stezce Boubínský prales vzniklé v roce 1979. Stezka je zeleně značená, má osm informačních panelů, je dlouhá necelé 4 kilometry a vede po obvodu oplocené části pralesa. V roce 1840 byla z popudu lesmistra Johna vyčleněna část lesa o rozloze 140 ha jako rezervace, ve které se člověk zdržel jakýchkoliv zásahů. V roce 1858 byla vyhlášena přírodní rezervací a její rozloha se několikrát změnila, zejména díky ničivým vichřicím.. V roce 1958 byla rezervace rozšířena o 620 ha a v současné době má celkovou rozlohu 666,41 ha. Vlastní prales se rozkládá na 47 ha a vstup do něho není povolen. Lesní porost tvoří zejména smrky, buky a jedle nejstarší kolem 400 let.

         Pokud bychom od rozcestí Na Křížkách pokračovali po modré značce lesní silnicí, měli bychom po levé ruce oplocení boubínské obory a po několika desítkách metrů bychom dorazili na místo zvané Křížová smrč.

Je to kamenný pomníček připomínající strom „Křížovou smrč“, ke které se váže následující pověst. V polovině 19. stol. se v těchto místech scházela lupičská tlupa ze Strážného, vedená mladým Jungbauerem. Ten si zde vybíral společnost k cestě do Vimperka - pro prach a olovo. Přitom si připravoval svoji pušku, kterou chtěl vyzkoušet. Přitáhl si pušku na kolena, nasypal prach na pánvičku a zamířil do vrcholu stromu, kde sedělo hejno vran. Vtom některý z rozjařených lapků do něho vrazil, rukou mu trhl a vyšla rána. Dříve než se pašeráci vzpamatovali z leknutí, zaúpěl mladý Kraml, zahlcen krví rozhodil naposledy pažemi zkroucenými smrtelnou křečí. Po měsíci se zde tlupa zastavila a vůdce do kmene smrku vytesal na památku kříž. Odtud dostal strom svoje pojmenování, stalo se to roku 1823 a tehdy již Křížová smrč byla přes tři sta let stará. Stála ještě déle jako připomínka lidské tragédie a odolávala přírodním živlům, ani brouček ji nepokořil. Přežila i říjnovou noc roku 1870, kdy se na šumavské hory přihnala vichřice takové síly a divokosti, kterou nikdo nepamatoval. Co se nepodařilo vichřici ani záludnému „broučku", provedl čas a smrč stařena, se vyvrátila z kořenů a klesla na svah pod Lukenskou cestu. Byla tehdy 395 let stará (r.1895) a vysoká 57,72 m. Její kmen, jak udává zápis vydal téměř 37 plm dřeva.Trojhranný kamenný sloup, stojící na jejím místě nese její jméno a je zároveň pomníkem statečné obryně. Krom toho připomíná geografický bod, kde se stýkají bývalé polesí včelenské, zátoňské a mlynařovické..

         Po opuštění naučné stezky sejdeme po modré značce k Boubínskému jezírku, které bylo uměle vybudováno Kaplickém potoce v roce 1833 jako zásobárna vody pro plavení dříví do sklárny v Lenoře a pro svůj účel sloužilo ještě v roce 1957. Modrá značka nás dovede až na železniční stanici  Zátoň- zastávka, odkud se vlakem dostaneme zpět do Kubovy Huti. Celá trasa měří okolo 13 km, je trochu náročnější s větším převýšením.