Ke startu naší dnešní trasy se musíme dopravit na Čeňkovu pilu, odkud nás čeká přibližně 16 km cesty s převýšením přes 200 m, byť převýšení nebudeme překonávat v jednom tahu, ale pozvolně a na závěr si necháme prudké klesání ze Srní zpět na Čeňkovu pilu.

           Na řece Vydře, před jejím soutokem s Křemelnou, byla postavena v nadmořské výšce 670 m pražským obchodníkem se dřevem Čeňkem Bubeníčkem pila na vodní pohon, která zpracovávala šumavské dřevo nahromaděné z kalamit způsobených vichřicemi v letech 1863 a 1870 v kůrovcem oslabených a bezohlednou těžbou drancovaných lesích v okolí vchynicko – tetovského plavebního kanálu, kterým bylo dřevo dopravováno až do Prahy. Původně byla označována jako Bubeníčkova pila, až později se ujalo označení Čeňkova. Jednou ze zajímavostí ji, že v létě roku 1867 zde pobýval na návštěvě u majitele pily hudební skladatel Bedřich Smetana, jenž zde  na památku zasadil smrček - dnes již mohutný strom - nazývaný Smetanův smrk..

V roce 1908 byla pila modernizována a byla zde instalována tři vodní kola. Dvě poháněla dva druhy katrů pro různé druhy dřeva a třetí sloužilo pro pohon dřevoobráběcích strojů. z další historie  je známo, že 6. listopadu 1912 bylo uděleno povolení přestavby pily na vodní elektrárnu. Bylo také vybudováno 3 kV vedení na dřevěných sloupech v délce 8,3 km, které napájelo z elektrárny celé město Kašperské Hory. Strojovna byla vybavena Francisovou horizontální turbínou firmy J. M. Voith, jejíž parametry byly: hltnost 1,4 m3, spád 10 m, 375 otáček/min. a 125 k. Turbína je umístěna ve zděné kašně postavené vedle strojovny. Kašna má jehlancovitou stříšku s charakteristickou věžičkou. Její název byl Vodní elektrárna Čeňkova pila.

  Po omezení těžby dřeva význam nedalekého Vchynicko-tetovského plavebního kanálu klesal, proto se hledalo jeho jiné využití. V roce 1937 se začalo se stavbou nové vodní elektrárny Vydra, jež byla po dvou letech uvedena do provozu a dnes patří mezi naše nejvýznamnější technické památky. Byla poháněna vodou z kanálu u Mechova (Mosau)  vedoucím podzemním převaděčem (část tlakového potrubí, větší část zděný kanál) o celkové délce 3,2 km do akumulační nádrže u osady Sedlo. Nádrž byla vydudována proto, aby se zde voda mohla v dobách menšího zatížení energetické sítě zadržovat a v dobách špiček pak použít pro výrobu el. energie.

Z nádrže se voda vede potrubím do nedaleké železobetonové věže (zvané "Vodní zámek" - v případě poruchy turbíny je zde možné dálkově z elektrárny přítok vody uzavřít) a dále podzemním potrubím do elektrárny na břehu Vydry. Celkový spád je 240 m, výkon elektrárny 6,4 MW je největší vodní elektrárnou v Plzeňském kraji. Dnes je stejně jako elektrárna Čeňkova pila funkční technickou památkou. Obě zařízení jsou součástí stálé expozice a je možno je navštívit v této době :

 - květen, červen, září, říjen     St, So          9 - 16 hod

Vstup je zdarma. Prohlídky začínají  v 9:00, 11:00, 13:00 a 15:00 hodin.

Z Čeňkovy pily se vydáme po červené značce proti toku peřejnaté Vydry malebným Povydřím, jež je přírodní rezervací. Podél toku vede pohodlná asfaltová cesta, původně vybudovaná svážní cesta na odvoz dřeva po lesní kalamitě v roce 1870. Kolem Turnerovy chaty (typická dřevěná šumavská stavba z roku 1934, původně vystavěná pro dřevaře koncem 19.století, ale která v roce 1932 zcela vyhořela. Pod ní na stráních jsou balvanitá pole známá jako kamenná moře) a  Hálkovy chaty (před rokem 1938 bývala jedinou českou chatou v Povydří, původně stávalo i selské stavení zvané Pauknerova chalupa. Hálkova chata byla v nedávné době zbouraná. U ní je ocelová lávka, po které lze přejít na levý břeh Vydry a po žluté značce si zkrátit cestu do Srní, pokud chceme oželet návštěvu Antýglu) doputujeme po cca 6 km  na Antýgl. Po celé cestě podél Vydry máme možnost vidět v řečišti staletími vodou obroušené a různě vytvarované žulové balvany – tzv. obří hrnce, kdy voda při zvýšených průtocích svými víry vymlela v balvanech různé prohlubně a otvory. Nejdivočejší část Vydry je právě mezi Turnerovou  a Hálkovou chatou, kde  můžemě  vidět i viklany mající podle tvaru své jméno – Baba, Panna, Mnich. Divoká, z rašelinišť dohněda zbarvená Vydra je bezesporu nejkrásnější naší řekou. Vydrou je nazývána od soutoku tří potoků na Modravě – Modravského, Roklanského a Filipohuťského až k soutoku s Křemelnou se kterou dává vzniknout počátku Otavy. Ne vždy ale tekla Vydra stejným údolím jako dnes. Dnešní část Vydry nad Antýglem byla pouhým jižním přítokem původního potoka. Severně od Antýglu pramenil potok, jehož průběh se zhruba shodoval s dnešním řečištěm Vydry mezi Antýglem a místem nynějšího soutoku Tichého potoka (Hradského) s Vydrou. Potok měl mnohem větší spád, nežli tok původního (Hamerského) potoka, jemuž téměř kolmo zkřížil cestu. Z původního hlavního toku Hamerského potoka se stal pouhý přítok nově vzniklého napřímeného toku. Nová řeka navíc odvedla všechnu vodu původních přítoků Hamerského potoka nad Antýglem. V sedle severozápadně od Antýglu pod Rokytou se ze zbytků okolních potůčků vytváří nynější Tichý potok (Hradský). Popsaný vznik dnešního řečiště Vydry mezi Antýglem a Čeňkovou Pilou je příkladem jevu nazývaného říční pirátství.

Na Antýglu, ležícím v nadmořské výšce 928 m, si můžeme udělat přestávku a občerstvit se. V letech 1523 - 1815 stávala v Antýglu malá sklárna na duté sklo a pateříky (skleněné kuličky pro růžence), založená Janem Fuchsem ze Svojše. Zpočátku měla jen jednu pánev (ein Tiegel - an Tigel). Usedlost patřila ke stodůlecké královácké rychtě – králováci byli osadníci, kteří od l2. století střežili státní hranice a současně hlídali i zlaté doly. Byli svobodní a podřízení pouze králi - odtud jejich pojmenování. Tito hraničáři se posléze začali sdružovat do tzv. rychet. K jejich postavení patřily i některé výsady jako právo lovu, mýcení stromů, vaření piva apod. Králováci mívali vlastního voleného rychtáře se soudní mocí. Stodůlky byla jedna z 8 svobodných  rychtářství. Dvorec se udržoval až do roku 1859. V pozdějších dobách zde byl i zájezdní hostinec. Dvorec tvoří skupina roubených i zděných stavení - vlastní chalupa, podružský domek, stodola a kaple. Celá stavba je typicky šumavská (rozlehlá). Stavení je na šířku dvoutraktové (vedle jizby se dvěma okny je menší místnost s jedním oknem), má polovalbové šindelové střechy, široké nízké štíty s vyřezávanými obrazci v bednění nebo se skládanou okenicí. Zvonička a kaplička, je typická pro královácké dvorce. Vikýřům tvaru, jaký je právě na Antýglu, se říká volská oka.

Dnes na Antýglu naleznete autotábořiště, parkoviště, občerstvení a prodej potravin. Vydra protéká v těsné blízkosti stavení a tábořiště, a je možno se v ní koupat, byť chladná voda je pro jen pro ty otužilé i díky tomu, že se tu do Vydry divoce řítí přítok Hamerského potoka. Nedaleko proti proudu řeky naleznete odtok do Vchynicko-tetovského plavebního kanálu, při němž vede stezka.

Z Antýglu pokračujeme po asfaltové silnici mírným stoupáním do obce Srní, vzdálenost je přibližně 4 km. V Srní máme dvě možnosti – buď se vydáme po modré značce dolů po silnici zpět do Čeňkovy pily, nebo zvolíme zajímavý okruh kolem Srní – tzv. Srnský okruh, měřící 7,5 km, po kterém nás provede zelená značka. Ta vede ze Srní směrem na západ, vlevo kolem vrchu Spálený k plavebnímu kanálu, podél něhož doputujeme k bývalé osadě Sedlo. Vrch je nazýván Spáleným od dob, kdy nechal vypálit les na něm rostoucí jeden srnský rychtář, chtěje tak zlikvidovat přemnožené hady na vrchu.Cesta vede nad hlubokým údolím říčky Křemelné a Sekerského potoka. U obce Sedlo, jen kousek pod námi, máme možnost vidět vodní smyk na dřevo, které se tudy dříve plavívalo a skluz do koryta Křemelné. Pokračujeme  dál až k rozcestí Vodní zámek, kde je odbočka na Klostermannovu vyhlídku, kterou zcela určitě nevynecháme. Nachází se cca 300 m od rozcestí, nad loukou na okraji lesa a kromě mimořádné vyhlídky zde máme možnost posedět a odpočinout si na lavici u dřevěného stolu. Vyhlídka nabízí pozoruhodný pohled do údolí Otavy, proti nám máme možnost vidět Ždánovskou vrchovinu a okolí Kašperských Hor s hradem Kašperkem. Dále pokračujeme k Vodnímu zámku (podrobnosti o této technické stavbě si můžeme přečíst na informační tabuli) a pozvolna se vracíme do Srní, když při tom míjíme uměle vybudovanou akumulační vodní nádrž, která dnes pro přívod vody využívá bývalý plavební kanál pro tento účel přestavěný v 30 letech 20.století, jehož poslední část byla svedena do betonového potrubí. Nádrž má objem 67 000 m³  Podzemním potrubím voda teče k výše uvedenému Vodnímu zámku, sloužícímu jako vyrovnávací komora, a odtud tlakovým ocelovým potrubím se spádem 240 m do strojovny elektrárny na Čeňkově Pile.  Od  nádrže přicházíme do Srní, na jehož okraji míjíme tzv.Klostermannův dům, patřící kdysi jeho dědu svobodnému králováku, kde Karel Klostermann rád pobýval.