K  vchynicko-tetovskému kanálu na plavení dřeva se vydáme po žluté značce ze šumavské horské obce Srní, založené v roce 1720 v nadmořské výšce 845 m, pojmenované podle hojného výskytu srnčí zvěře. Původně dřevařská obec měla pro zajímavost v roce 1930 1252 obyvatel a při sčítání v roce 1950 346 obyvatel. V roce 1818 byla v Srní umístěna jedna z prvních meteorologických stanic a fungovala zde do roku 1845. Dodnes jsou zde dochované typické šumavské  roubené chalupy na kamenných podezdívkách se stěnami chráněnými šindelem. Částečné kryté šindelem jsou i stěny nejvýznamnější místní památky -  kostela Nejsvětější Trojice, vystavěného v letech 1804 – 1805.

  Asi po 2 km narazíme na již zmiňovaný plavební kanál. Kdo nerad chodí delší trasy, může vyrazit po neznačené silničce vlevo podél kanálu proti proudu, což je velice příjemná procházka, na které po asi dalším 1,5 km  nám cestu kříží modrá značka. Když se po ní dáme vlevo dojdeme po asi  2 km zpět do Srní. My pokračujeme dál, překročíme spolu se žlutou značkou  plavební kanál a pokračujeme stoupáním přibližně 1 kilometr na rozcestí u bývalých Zelenohorských chalup. Odbočíme ze žluté značky doleva na neznačenou cestu vedoucí do prudkého stoupání až přijdeme k další cestě po které již vede modrá značka. Dáme se opět vlevo ve směru na Javoří Pilu a po nedlouhé cestě  dorazíme na rozcestník ze kterého se můžeme vydat po žluté značce na  vrch Oblík v nadmořské výšce 1225 m, ze kterého díky jeho holému vrcholu máme možnost krásné rozhlídky po okolní Šumavě. Po stejné cestě se vrátíme zpět na rozcestí a pokračujeme dále po modré až na vrchovištní rašeliniště na soutoku Javořího a Tmavého potoka v nadmořské výšce  1035 m -  Javoří Pilu ( Ahornsäge), o níž první zmínka pochází z roku 1543 a kde bývala u rozcestí hájenka, která poskytovala občerstvení i ubytování. Z Javoří Pily pokračujeme opět po modré značce až na rozcestí Pod Oblíkem. Zde se vydáme vpravo na prohlídku Tříjezerní slati.

Tříjezerní slať má plochu 5 ha a můžeme na naučné stezce vedoucí po povalové cestě vidět jak vypadá typické šumavské vrchovištní rašeliniště s výskytem borovice bažinné, břízy trpasličí, rosnatky okrouhlolisté, brusnice, klikvy a mimo to nás přivítají i tři  krásná jezírka .

Pak již sestupujeme až k Vchynicko-tetovskému kanálu, podél kterého vede pěkná silnička. Plavební kanál byl postaven v letech 1799 – 1800 a je dílem vynikajícího projektanta ing.Josefa Rosenauera, který stavěl i Schwarzenberský plavební kanál, směřující ovšem na druhou stranu k Vídni, zatímco Vchynicko-tetovský kanál obcházející kamenitou a nesplavnou Vydru směřoval k Praze. Začíná asi 2 kilometry od Modravy pod bývalou dřevařskou osadou Vchynice-Tetov,  je dlouhý 14,5 km a umožňoval plavení dříví z oblasti Vydry a Křemelné do horního toku Otavy. Dnes vede 9,5 km po povrchu a 5 km pod povrchem země. Jeho vybudování bylo značně nákladné, upraveny musely být i plavební zařízení až do Prahy – vorové propusti, vybudovány sklady a podobně. V Dlouhé Vsi například byly vybudovány rechle a velký dřevosklad sloužící na sušení dřeva. Další dřevosklad stál v Čejeticích u Strakonic. Samozřejmě i tehdy byla snaha o rychlé navrácení vložených investic a tak následovalo zvýšení těžby dřeva a to poměrně bezohledně až došlo k narušení stability lesních porostů, což se výrazně projevilo při kalamitách po vichřicích v letech 1833 až 1839 a zejména po vichřici 28.10.1870.  Po kalamitách zaviněných mýcením bylo v roce 1839 nařízeno na všech schwarzenberských panstvích zvýšit podíl stabilnějších listnatých dřevin v porostech.

Vchynicko-tetovský kanál je krásnou ukázkou precizní a poctivé práce šumavských dělníků, za prohlídku stojí i nádherné kamenné klenuté mostky přes kanál. Pěknou pohodlnou procházkou dojdeme k rozcestí po Kostelním vrchem. Pokud se na rozcestí  za můstkem vydáme doleva asi 700m  nad kanál, dostaneme se na místo pramene pitné vody, kde do 14.9.1957 kdy byla zbytečně zničena, stávala poutní kaple Panny Marie, zvané Hauswaldská kaple. Podle legendy byla postavena jako výraz díků Panně Marii za záchranu dvou žen, které se v těchto místech potkaly s medvědem, když šly za sedláky těžící  v tomto lese zvaném Hauswald dřevo a setkání přežily bez úhony. Údajně na tomto místě se také bezdůvodně zastavoval dobytek tahající vytěžené dřevo z lesa a nechtěl se pohnout z místa.