Na hrad Kašperk ( počeštěný původní název Karlsberg) , císařem Karlem IV založený roku 1356 a po něm pojmenovaný, se můžeme vydat ze tří  míst. Nejdelší trasa začíná po zelené stezce přímo na náměstí v Kašperských Horách, namáhavější  trasa je  z parkoviště ležícího u silnice Kašperky – Nezdice asi  3 km za Kašperkami  kdy půjdeme po červené a ze Žlíbku dál po žluté trase, nicméně tato trasa asi 3 kilometrová, vede pohádkově strašidelným lesem a částečně po skalách. Nejsnazší trasa, vhodná pro nejmenší i nejstarší, je také nejkratší – něco ke 2 km a začíná na parkovišti u Českých Domků odkud po zelené značce pohodlně doputujeme příjemnou procházkou až na hrad Kašperk.

            Hrad Kašperk, -nadmořskou výškou 886 m.n.m je nejvýše položeným královským hradem  u nás -  je dominantou viditelnou  ze širokého okolí a byl stavbou čistě účelovou, postaven k ochraně jedné z větví Zlaté stezky, zlatonosných dolů a českého pohraničí  a je nádhernou ukázkou pevnostní stavby své doby -  obytný palác se nachází mezi dvěma věžemi a je mohutně opevněn. Jeho historie však příliš veselá není, protože svému účelu prakticky nesloužil. Byl často dáván do zástavy různým soukromým osobám což se podepisovalo i na jeho stavu a když jej v roce 1617 koupilo město Kašperk, byl již opuštěný a zpustlý. V roce 1655 byl, stejně jako další příhraniční hrady, úmyslně pobořen Habsburky, kteří měli obavy, aby nebyl obsazen jejich nepřáteli. Pobořen byl naštěstí jen částečně, spíše sloužil jako zásobárna stavebního materiálu pro kašperskohorské usedlíky. Na jeho nepříliš šťastný osud nejspíš mělo vliv i to, že vždy byl a  je dodnes oblíbeným místem duchů a strašidel jinde se v tak hojné míře nevyskytujících.

            Koncem 70.let 20.století bylo započato s jeho záchranou a konečně začátkem 90.let 20.století byl po staletích zpřístupněn veřejnosti. Hrad ve své době neoplýval příliš početnou posádkou, což bylo i proto, že hrad neměl vlastní studnu a byl odkázán pouze na dešťovou vodu shromažďovanou v kamenném korytě, nebo se voda musela dovážet ze vzdálené studny. V případě obléhání by tedy pevnost, ať už byla jakkoliv opevněná a nedobytná, stejně dlouho bez vody nevydržela.

            Další zajímavostí, kterou na hradě můžeme vidět a navštívit je i tzv.prevet – arkýřový záchod ve Východní věži, vyčnívající na krakorcích ze severní strany věže a že byl hojně používán je viditelné na stěně věže zvenku dodnes. Z Východní věže se nám rovněž naskytne krásný výhled do dalekého okolí.

            Asi 400 metrů od hradu nalezneme  zbytky další pevnosti zvané Pustý hrádek, který sloužil jako předsunuté postavení.

            Po tomto krátkém výletě doporučuji se vrátit do Kašperských Hor, jejichž historie začíná někdy na konci 13.století. Obec nevznikla, jak je na Šumavě častým pravidlem, jako sklářská nebo dřevařská osada, ale jako osada vskutku zlatokopecká. Zlato se tu těžilo nejprve rýžováním náplav na březích Otavy a později, po jejich vyčerpání i zakládáním podzemních štol. Městečko obklopené oblými hustě zalesněnými vrchy se nachází v nadmořské výšce 739 m a je nejvýše položeným městem u nás. A že se zlata těžilo dost, svědčí i skutečnost, že původní německý název byl Reichenstein – Bohatý kámen. Obcí procházela i jedna ze tří větví Zlaté stezky – z bavorského Pasova přes Kvildu, Kašperské Hory, Sušice, Klatovy do Prahy - což značně prospívalo k prosperitě města.

            Postupem času výtěžnost zlata klesala, její dobývání bylo stále náročnější, až v roce 1777 těžba skončila úplně. Mezitím už v okolí vznikaly díky zásobám křemene a okolním lesům sklářské hutě. V dalších letech až do 20.století se snahy o těžbu zlata pravidelně opakovaly a pravidelně byly zase pro svou nerentabilitu ukončovány.