Na tuto poměrně krátkou 9 kilometrovou trasu na horu Stožec a ke Stožecké kapli s mírným 200 metrovým převýšením se vydáme z obce Stožec, vzniklé uprostřed šumavských lesů v roce 1769 příchodem prvních německých osadníků, kteří svůj životní prostor získávali těžením dřeva  a na vyrubaných mýtinách si vystavěli obydlí. Dřevorubectví  bylo i jejich hlavní obživou, doplňovanou pěstováním tradičních zemědělských plodin stejně jako na celé chudičké Šumavě, a to obilí, brambor a zelí. Těžký život jim byl zpestřován přemnoženými stády vysoké zvěře, která úrodu sklízela ještě než dozrála. Přesto se Stožec, v té době Tusset , neustále rozrůstal a ve dvacátých letech 20. století již počet domů byl 49 stále však s německou většinou. Vznikla zde i továrna na výrobu rezonančního dřeva, později přeměněná na výrobu parket, která po roce 1945 po odsunu Němců zanikla. Kromě této továrny byl ve Stožci i ústav pro chov pstruhů a pstruží líhně, založené Schwarzenberky.

            Stožec opustíme po žluté značce západním směrem na Dobrou. Mírným stoupáním po cestě vedoucí přes horskou louku asi po 2 kilometrech dorazíme na rozcestí Pod Stožcem, kde se kříží naše žlutá značka s modrou, po níž se vydáme vpravo dál po cestě. Po naší levé ruce již můžeme vidět jeden z cílů naší cesty – vrch Stožec. Přibližně po 1,5 kilometru pohodlné cesty krásným lesem  dojdeme ke značce ukazující na pěšinu vlevo ke Stožecké kapli. Lesní pěšina strmě stoupá až ke zmíněné Stožecké kapli v nadmořské výšce 950 m.

            Původně malou kapličku nechal vystavět na vyjádření díků volarský kovář Jakub Klauser v roce 1791, kterého zázračně z nemoci zraku vyléčil pramínek vyvěrající v lese pod obrazem Panny Marie. V roce 1804 byla volarskými kaplička přestavěna na zděnou kapli, a v  60. letech 19.století  byla rozšířena o dřevěnou přístavbu zdobenou dřevořezbami. Kaple  byla v následujících letech hojně navštěvována věřícími při pravidelných bohoslužbách, zejména při poutích na svátek Nanebevzetí Panny Marie konaných každoročně dne 15.srpna

            Jako celé pohraničí, tak i Stožecká kaple  ( německy Tusset kapelle) začala po roce 1945 chátrat a byla systematicky úmyslně poškozována, až z ní zbylo jen zděné torzo. Na její památku byla v roce 1985 Němci vystavěna v nedalekém Philippsreutu přesná kopie původní kaple. Na konci 80. let došlo i na rekonstrukci kaple stožecké a po jejím vysvěcení v roce 1990 se opět začaly konat tradiční srpnové poutě.

            Vydáme-li se po pěšině za kaplí po skále, po pár metrech vystoupáme na vrchol Stožecké skály v nadmořské výšce 976 m ozdobený 5m vysokým železným křížem. Vlevo od něho jsou stále nepatrné zbytky zdí strážní věže z poloviny 13.století, sloužící k ochraně soumarských povozů na Zlaté stezce. Svůj význam ztratila založením Volar v polovině 16.století. Z vrcholu je nádherný výhled na obec Stožec, údolí Studené Vltavy, Třístoličník, Smrčinu, bavorské Haidmühle a budete-li mít štěstí na počasí dohlédnete až do Alp.