K pramenům naší nejdelší řeky si vyjdeme z nejvýše položené obce v České republice – z Kvildy ( Aussergefild), ležící v nadmořské výšce 1049 m, založené v polovině 14.století na jedné z větví Zlaté stezky  vedoucí z Pasova do Čech v místech, kde se na Kvildském potoce rýžovalo v té době zlato. Vydáme se po modré značce, překročíme tok Teplé Vltavy a mírným stoupáním okolo Hamerských Domků, po příjemné cestě vedoucí lukami, dojdeme až do lesa, kterým půjdeme až k pramenům Vltavy. Při cestě můžeme vidět porosty klečových forem borovice blatky, některé smrky zde rostoucí jsou staré 200 až 300 let. Přibližně v polovině cesty přejdeme znovu na druhou stranu Teplé Vltavy, až se dostaneme k úpatí Černé hory, kde Vltava pramení v nadmořské výšce 1172 m.n.m. v nepřístupném terénu a také se zpočátku jmenuje Černý potok. My se dostaneme jen  ke studánce symbolizující pramen Vltavy.

Mimochodem, jedna pražská hérečka se chlubila nedávno v nějakém časopise, jak o prázdninách s rodinou navštívila prameny Vltavy a že jí nestačilo to, co je označeno jako pramen Vltavy a  vydala se s rodinou do okolí hledat jiný, podle ní skutečný pramen. Našli si ve vrchovištním rašeliništi  svůj pramen Vltavy – vskutku podivné chování známé herečky v 1.zóně Národního parku.

Kdysi zde stávala od roku 1923 turistická chata vystavěná volyňským Klubem českých turistů s výletní restaurací a 9 pokoji k ubytování, bohužel dnes po ní zůstaly jen zbytky základů – v roce 1953 byla zlikvidována. Ke konci II.světové války se v těchto místech nacházel pracovní tábor pro válečné zajatce, kteří zde pro slávu říše v tvrdých podmínkách těžili dřevo. Po Vítězném únoru  byly prameny Vltavy z důvodu blízké státní hranice na několik desetiletí běžnému smrtelníkovi nepřístupné, což se změnilo až po roce 1990.

Pokračujeme po modré značce směrem k hranici z Bavorskem, na rozcestí se  vydáme doleva po červené značce a stoupáme k vrchu Stráž. Na rozcestí Pod Stráží můžeme učinit malou odbočku asi 1 kilometrovou na Holý vrch, rovněž po červené značce, a za odměnu dostaneme možnost se rozhlédnout po Šumavě. Myslím, že tato malá odbočka rozhodně stojí za to, zvlášť pokud nám přeje i počasí. Vrátíme se zpět na  rozcestí Pod Stráží a stále po červené značce, podél státní hranice, doputujeme do Bučiny ( Buchwald) – 1162 m.n.m. Tato obec bývala nejvýše položenou osadou na české straně Šumavy. Vznikla v polovině 18. století a kolem roku 1900 byla v obci škola, celnice, spořitelna a tři velké hotely – Pešlova chata, hotel Na Alpské vyhlídce a Tyrolský hostinec. Žili tu převážně Němci a po odsunu zde  zůstalo 58 obyvatel z celkové počtu asi 450  lidí. Po zavedení hraničního pásma byla vesnice zničena.

Nejvíce byly postiženy šumavské vesnice po 30.1.1956, kdy Ministerstvo místního hospodářství vydalo výnos o demolici opuštěného nemovitého majetku, jehož cílem paradoxně mělo být zlepšení vzhledu krajiny a odstranění nebezpečných rozpadajících se stavení, které ohrožovaly zdraví vstupujících osob. V rámci této „ ozdravné“ akce bylo během několika málo let zlikvidováno desetitisíce staveb. Objekty určené národními výbory k likvidaci armáda odstřelovala a buldozery rozhrnula, nebo byly zbytky rozdrceny a použity na stavbu a opravy silnic. Pro oblast určenou jako hraniční pásmo navíc ministerstvo vnitra 15.7.1957 vydalo směrnici určující totální demoliční likvidaci  prakticky všech objektů, nacházejících se v tomto pásmu. Dosud se toto nařízení vztahovalo jen na takzvané zakázané pásmo, které zasahovalo do vnitrozemí několika set metrů od státní hranice. Hraniční pásmo však sahalo do hloubky vnitrozemí i několik kilometrů. Zlikvidovány tak byly i objekty, které nebyly opuštěny, zlikvidovány byly celé obce stojící několik století a to samozřejmě nejen na Šumavě.

 Nedaleko Bučiny se nachází hraniční přechod  pro pěší a cyklisty do Německa. Na Bučině je i nové samoobslužné informační středisko Národního parku Šumava a  Bavorského lesa.  Z Bučiny se budeme vracet zpět na Kvildu  po zelené značce, po silnici, kudy vedla  výše zmíněná trasa Zlaté stezky a čeká nás opět stoupání. Na levé straně může vidět poslední stojící budovu bývalé osady Bučina – hotel Pešlova chata. Nedaleko stojí nově postavená kaplička. Po vystoupání do horní části Bučiny, odkud je opět velmi pěkná vyhlídka,  cesta začne zvolna klesat a pohodlně dojdeme zpět do Kvildy. Ušli jsme  cca 18 km a překonali převýšení 260 m.